Nejvyšší soud nám v lednu doručil rozsudek, v němž potvrdil, že podnikatelé, jimž vláda od března 2020 zavřela provozovny s odkazem na krizový stav, mají právo domáhat se náhrady škody podle krizového zákona. Odmítl tak účelový výklad § 36 krizového zákona ze strany Ministerstva vnitra. Podle něj by nárok na náhradu měl pouze ten, komu škoda vznikla při výkonu krizového opatření, navíc by měla být kompenzována jen škoda na věci, tedy například nikoliv ušlý zisk. Soudy prvního a druhého stupně tento výklad potvrdily. Teprve Nejvyšší soud v srpnu (v jiné věci) rozhodl, že takto krizový zákon vykládat nelze. A svůj názor potvrdil i v našem případě provozovatele rekreačních areálů a sportovišť.
O co vlastně jde?
Krizový zákon dává vládě právo dočasně omezit základní práva a svobody, zaručené Listinou, za účelem řešení krizového stavu způsobeného různými živelnými pohromami. Toto právo vyrovnává tím, že osobám krizovým opatřením dává právo domáhat se následně škody, která jim byla způsobena. Během covidové pandemie byl tento zákon od začátku nadužíván, například k plošnému zavírání provozoven. A ačkoliv stát původně deklaroval, že vzniklé škody bude nahrazovat, když se toho podnikatelé domáhali, jejich nároky prostřednictvím Ministerstva vnitra odmítl s tím, že škodu způsobenou plošným opatřením, vydaným prostřednictvím obecně závazného právního předpisu (podzákonného předpisu), nelze. Nejvyšší soud tento názor vyvrátil a potvrdil i náš argument, že v případě krizového zákona jde o zcela zvláštní situaci náhrady škody, kdy náhrada náleží osobě nejen v případě nezákonného postupu státu, ale i tam, kde stát postupuje při řešení krizových situací v souladu s právem.
Nyní se tedy spory těch, kdo se nevzdali ani po rozhodnutí odvolacího soudu, vrátí k novému projednávání. O vývoji budeme dále informovat.